Dobrý GM, skvělý Hawk. Ale čas možná nadešel
Blogger John Jaeckel se ve svém článku na HockeyBuzz ještě před oficiálním zveřejněním nástupu Stana Bowmana na post GM rozepsal o svém pohledu na tuto změnu. Jaeckel soudí, že je to snad správná volba, Tallona považuje za člověka, který se zasloužil o výstavbu mužstva, další krok a nepopulární úpravy však musí udělat někdo s větším odstupem. Ustupuje tedy loajalita a snad přátelství byznysu a výsledkům? A lze to vůbec v profesionálním sportu předpokládat jinak?
Minulý týden jsem byl Daleu Tallonovi na kempu nadějí nejblíže. Když Daniel DeLisle, draftovaný letos ve 3. kole, skóroval parádní střelou zápěstním, ohlédl jsem se na Dalea, abych se podíval na jeho reakci. Všiml si mého pohledu, pousmál se a známý, který tam se mnou, mu poblahopřál zvednutím palce. Zdálo se, že to zaznamenal.
Bez ohledu na to mám ale díky sdíleným zážitkům – roky jsem ho poslouchal jako komentátora zápasů Hawks a v hokejové hale slávy jsem koukal na jeho fotku v dresu kanadské reprezentace – pocit, že Dalea dobře znám.
Dale je hodný člověk. Pamatuji bolest v jeho tváři a hlasu, když minulý podzim propouštěl kamárada a bývalého hráče Hawks Denise Savarda. Pamatuji si jeho hrdnost a osobní vztahy s mnoha jeho hráči. Hodně o něm vypovídá fakt, že všichni hráči, do jednoho, uprostřed zimy v nevytápěném autobusu projížděli přes Ontario, aby se zúčastnili pohřbu Daleova otce.
Dale také postavil jeden z možná dvou nebo tří nejlepších týmů v soutěži z hromady smetí a to v krátkém časovém rozmezí.
Ano, pomáhali mu v tom lidé jako Rick Dudley. Ale i když na něj dnes padne vina za průšvih s chráněnými hráči a nezvládnutí platového stropu (což možná osobně zaslouží, možná ne), stejně tak si zaslouží ocenit za výměny Matta Ellisona, Brandona Bochenskiho, Michala Barinky a Marka Bella za Patricka Sharpa, Krise Versteega a Martina Havláta.
Zaslouží si pochvalu za to, že ustál tlak na to, aby draftoval Phila Kessela (v tu dobu Hawks zoufale potřebovali rychlého střelce), a zvolil raději „méně lákavého“ Jonathana Toewse. A také za to, že vsadil na drobného, ale nadaného Patricka Kanea oproti Kylu Turrisovi nebo Jamesi Van Riemsdykovi.
Stejně si ale myslím, že nakonec je Dale, tak jako jeho kamarád Dudley, stavitelem namísto manažera. A s tímto ohledem je to možná, možná, ta pravá změna v ten pravý čas.
Jeho náhrada, Stan Bowman, vypadá takého na hodného chlapíka. Má to v rodině (očividně) a prožil si vlastní příběh o odvaze (bojoval s vážnou a smrtelnou nemocí krve). Bowman mladší je zároveň člověk přes cifry, a to teď Hawks potřebují jako víno. Výstavba je teď méně důležitá než hospodaření a přetváření, to Scotty Bowman zná velice dobře z let, která strávil v Detroitu.
Hawks příští rok ekají vážné problémy s platovým stropem a budou muset udělat obtížná, necitelná rozhodnutí vůči hráčům, které fanoušci doslova viděli vyrůstat.
Jak mám Dalea Tallona rád a respektuji ho, a myslím si, že celkově odvedl dobrou práci, tak si nejsem jistý, že je tím pravým pro tento úkol.
Není mnoho lepších než Dale, kteří přišli o práci, ale dobrým lidem se to stává.
Teď k „motivům“ za Tallonovým vyhazovem a lidem, kteří za tím stáli. Mám od velmi dobrého zdroje, že mezi GM a prezidentem Johnem McDonoughem byly problémy. Dale měl údajně pocit, že si zalouží určitou míru nezávislosti, McDonough tento dojem nesdílel. A to prý vedlo k ošklivým neshodám.
Pořád si nejsem jistý, jestli věřím zprávám o tom, že McDonough dotlačil Tallona k tomu, aby podepsal Mariána Hossu. Přesto si ale dokážu představit, že Tallonova loajalita k Martinu Havlátovi mohla stát v cestě tomu, co by bylo pro tým v tu chvíli dlouhodobě nejlepší. Ale nevím.
Co však vím a co říkám už delší dobu; v kuchyni vedení Blackhawks je příliš mnoho šéfkuchařů. Ačkoliv se o tom v minulém týdnu tolik nemluvilo, hádejte, kdo všechno sledoval naděje Hawks mimo Tallona, McDonougha, obou Bowmanů, Marca Bergevina, Stevea Smitha, Mikea Havilanda, Joela Quennevillea a dalších?
Bob Pulford. Jméno, které jistě probouzí strach v srdcích mnoha fanoušků Hawks, a člověk, kterému nejsou boje o moc ve vedení cizí.
A v posledních několika týdnech klub přišel o dva velice schopné znalce: Dudleyho a Tallona. (Osobně bych ocenil pokud bude součástí dnešního prohlášení přeložení Tallona na pozici, ve které by se staral o hráče. Ale šance je to asi malá. [Článek vyšel ještě před oficiálním zveřjeněním Tallonova odchodu, toto přání se tedy autorovi do jisté míry vyplnilo. – pozn. př.] Možná nakonec uvidíme Daleův návrat za mikrofon, po boku dlouholetého partnera Pata Foleyho. I v tom případě bych to ale neočekával někdy v brzké budoucnosti.)
Několik věcí je jednoznačných: John McDonough je člověk, který chce dělat věci po svém a vyžaduje výraznou kontrolu. Kontrola a autorita v jedněch rukou jsou v pořádku, pokud je jich užíváno řádně. Ale všichni musí mít na paměti, že to byl McDonough, který ověčil svůj podpis na více jak 100milionové smlouvě pro Alfonsa Soriana. A podívejte, jak to dopadlo. [Před příchodem k Hawks působil McDonough v baseballovém mužstvu Chicago Cubs. V roce 2007 podepsal lukrativní smlouvu s tímto pálkařem, který ale přes světlé momenty získal pověst líného a přeplaceného hráče, který hraje pod své možnosti.]
Pokud McDonough dokáže přenechat hokejové záležitosti znalejším, pak je vše v pořádku. Pokud to nezvládne, tak se mějte na pozoru.
A co považuji za pozitivní, vliv Scottyho a Stana Bowmanů na tento klub je nyní neoddiskutovatelný. Dokud je Scotty Bowman zdraví a ukazuje se v hale, je to dobré znamení.
Dokud mu McDonough nebo, což je důležitější, Rocky Wirtz naslouchají, je to ještě lepší.