Mikita vs. Howe: důležitý okamžik derby Hawks vs. Wings
Stan Mikita, legendární hráč Blackhawks, si v listopadu povídal s Rocky Bonanem z NHL.com a mj. vyprávěl historku a svém konfliktu s Gordie Howem, jedním z nejslavnějších hokejistů vůbec. Předklad historky naleznete v tomto článku.
Stan Mikita netuší, kolik utkání proti Red Wings během své 22leté kariéry odehrál, ale podle statistik byl hodně nebezpečný. Člen Síně slávy je nejproduktivnějším hráčem Blackhawks v utkáních proti Detroitu v základní části, když nasbíral 190 bodů za 69 branek a 121 přihrávek.
Mikita velice dobře rozumí rivalitě mezi středozápadními týmy Original Six. Zažíval ji 14x v sezoně, někdy doma na Chicago Stadium, někdy v nepřátelském Olympia Stadium.
Stanislaus Mikita odehrál svou první celou sezonu v ročníku 1959/1960, když měl to štěstí a stal se jedním z asi 130 hráčů v lize o 6 klubech. V takové konkurenci byla o místo v sestavě tuhá bitva.
Chvíli před zahájením první jamky jednoho dne v tomto listopadu si Mikita našel okamžik, aby odpověděl několik otázek o rivalitě mezi Blackhawks a Red Wings. Netrvalo dlouho a už vyprávěl historku s takovým nadšením, že se zdálo, jako by k tomu došlo včera.
„Na začátku kariéry jsem se osobně seznámil s Gordiem [Howem], a nebylo to moc přívětivé, pokud jde o mě,“ říká Mikita. „Udělal jsem chybu, když jsem ho omylem trefi holí pod bradu. Chtěl jsem ho trefil do rukou, ale hůl se odrazila od jeho rukavic, vyletěla nahoru a zasáhla ho nedaleko brady. Nebylo to tak strašné, ale trochu mu tekla krev. Gordie se na mě podíval, sundali si rukavici, sáhl si na bradu a když se podíval na prst, viděl krev. Ukázal na mě a řekl: Ty malý pískle, dostanu tě. Byl jsem tenkrát chytrej, tak jsem odpověděl: Ty jsi starý pískle, běž a sežeň si kolečkový křeslo.“
„Když jsme se vrátili do šatny, seděl vedle mě Ted Lindsay, moje levý křídlo. Strávil v Detroitu 16 let a Gordieho dobře znal. A tak mi říká: Stanley, to jsi neměl dělat. Odpověděl jsem, že jsem ho nechtěl trefit. Ted řekl: Ne, tohle ne. To byla nehoda. Ale když jsi na něj začal pokřikovat a říkat mu, že je starý pískle, to si Gordie dlouho pamatuje, tak dávej pozor. Když si na to vzpomenu, od Teda byla pěkné, že mě upozornil. Dohrál jsem zápas a už jsme se s Gordiem na ledě moc nepotkali.“
„V dalších 4 nebo 6 utkáních proti Detroitu jsem si na Gordieho dával pozor, ale nic se nestalo. Později, během jednoho zápasu v Detroitu, pamatuji si, že jsem šel forčekovat a Gordie se ke mě blížil ze vzdálenějšího křídla. Ve středu útočné třetiny jsme se srazili a další věc, co si pamatuji je, že po čtyřech kloužu ke střídačce. Někdo mě zvednul a hodil na lavičku Detroitu. No, hrálo se u nich, tak fanoušci šíleli. Nakonec jsem se dostal na naší střídačku a vedle mě byl kluk, Denis deJordy [náhradní gólman]. Říká mi se svým francouzským přízvukem: Hele, chceš znát značku toho náklaďáku, co tě sejmul?. Jsem jedinej, kdo něco viděl. Otočil jsi se a on ti dal ránu pěstí do obličeje. Pak už jsem na led v té třetině nešel.“
„Teddy na mě kouknul a říká: Tak to máte skoro srovnaný. Radši se ho zeptej, jestli je to zapomenuto, nebo si tě najde znova.“
„V další třetině jsem viděl Gordieho, jak mi říká: Chlapče, naučil jses něco?“ a bruslí pryč. O tři utkání později mi povídá: Myslím, že minule jsi se něco naučil. Odpověděl jsem: Ano, pane. A od tý doby jsem mu říkal pane.