Keith si prošel dlouhou cestu na vrchol
Žhavý kandidát na zisk Norrisovy trofeje byl vždycky tím malým klukem, píše v článku o Duncanu Keithovi Gordon McIntyre, novinář z The Province. Překlad článku si můžete přečíst dále.
Zdá se, že mu to na ledě jde samo, ale Duncan Keith musel překonat hodně předsudků ohledně své postavy aby se dostal tam, kde je teď.
„Byla to dlouhá cesta,“ řekl jeho otec Dave z domova v Pentictonu. „Vždycky byl obzvlášť malý hráč, pořád drobounký.“
Všechny ty nekonečné hodiny tréninků a navíc dvakrát týdně brzy ráno lekce bruslařské výbušnosti a krasobruslení, kterých se účastnil až do svých 10 ve Fort Frances v Ontariu, se mu vyplatili až ve chvíli, kdy v 17 letech získal místo v sestavě Pentictonu Panthers. Jako obránce nováček nastřílel 18 branek a získal stipendium na Michigan State. A jak pověděl jeden z jeho spoluhráčů: „Duncan byl malý, jen kost a kůže.“
„Ale Duncan byl jedním z nejlepších bruslařů s jakým jsem kdy hrál,“ říká Mike Prpich, který dnes nastupuje v rakousku lize. „Někteří ze zkušenějších hráčů mi tehdy říkali, zkus ho trefit. Ale on se uměl otočit na pětníku a udělat z vás blbce.“
Dnes je vítězem Stanley Cupu a v nejbližších dnech favoritem na zisk Norrisovy trofeje. Dalšími nominovanými na cenu pro nejlepšího obránce NHL jsou Mike Green z Washingtonu a Drew Doughty z Los Angeles. Není bez zajímavosti, že Keith a Green v létě trénují společně pod dohhledem Douga Crashleyho v Crash Conditioning, které má provozovny v Calgary, Kelowně a Lethbridge.
„Doug byl pro můj hráčský vývoj nesmírně důležitý a myslím, že můžu mluvit i za Mikea, vím, že pro něho měl taky velký význam,“ povídá Keith. „Je to výrazný důvod pro to, že jsme oba měli v minulých třech letech úspěchy.“
„Než jsme začal trénovat v Crash, myslel jsem si, že vím co dělám,“ doplňuje Green. „Ale když jsem tam přišel, viděl jsem, že jsme netrénoval správně. Sami můžete vidět, jak se Duncanova hra změnila. Vždycky byl skvělý bruslař a rozehrávač, ale teď hraje na jiné úrovni.“
Jordan Eberle, Zach Boychuk a Evan Oberg jsou mezi dalšími ze stáje Crash. Crashley říká, že Green a Keith se vzájemně motivují, vzájemně se lepší.
„Je jasné, že tak jako tak by byli velice dobrými hokejisty,“ řekl Crashley. „Rozhodujícím bodem pro ně podle méhp bylo, když Mike přišel do NHL a viděl, jak moc na sobě Duncan pracuje. A Duncan zase od Mikea získává motivaci.“
Keith, který k sobě jako kluk přivazoval pneumatiky a při běhání u domu tak ničil trávník, se snažil svou hru připodobnit Nicklasi Lidströmovi. Se 184 centimetry a 87 kilogramy váhy patří mezi obránci k menším, na ledě ale v průměru stráví skoro 30 minut.
A viděli jsme, že ani sedm vyražených zubů ho nezastaví.
„Když Duncan přišel do Pentictonu [ve 14 letech], byl hodně obratný a pohyblivý,“ povídá Rob McLaughlin, Keithův trenér z dorostu. „V žádném případě to nebyl velký kluk, ale hodne na sobě pracoval a měl v sobě vášeň vyhrávat. Viděl jsem v něm obrovské možnosti, ale když se teď podívám, kam to dotáhl a čeho všeho dosáhl… Cítím se poctěn, že jsem mohl trénovat tak skvělého kluka jako je on.“
Originální článek: Keith has had a long climb