Boynton je kombinací starostlivosti a nebojácnosti
Obránce Chicaga Blackhawks Nick Boynton možná nevypadá jako nejstarostlivější hráč v NHL, ale dojmy mohou klamat. Překlad článku Boynton is mix of careful and fearless (21. 10. 2010, Jesse Rogers, ESPN Chicago)
Ale ve skutečnosti je jednatřicetiletý Boynton velice startostlivým hokejistou. Musí být, protože od svých 20 let trpí cukrovkou. „Kontroluji si hladinu cukru v krvi 8krát až 10krát za zápas,“ říká Boynton. „Občas na střídačce, ale většinou během přestávky. Zapnu inzulínovou pumpu a podle potřeby upravím hodnoty. Už jsem si na to zvykl. Každý den je jiný a trochu to má na všechno vliv. Ovlivňuje to, jak se cítím. Může Vás to pěkně rozhodit.“
Jeho spoluhráči zaznamenali jeho odhodlanost udržet se ve vrcholné kondici. „Cukrovka je něco, s čím musí žít, ale jemu se to daří a na zápasy je vždy po zdravotní stránce připravený,“ pověděl Brent Seabrook.
Boynton se od chvíle, kdy v rámci menší výměny přišel před minulou uzávěrkou přestupů z Anaheimu Ducks za budoucí vyrovnání, stal přínosem jak na ledě, tak mimo něj. „Je to skvělý člověk,“ pokračuje Seabrook. „Bezvadný spoluhráč a navíc se nám stal dobrým přítelem.“
Fakt, že byl takhle přijat v kabině vítězů Stanley Cupu, naznačuje, jak dalekou cestu Boynton od svého působení v Anaheimu urazil. Ducks opouštěl s trochu hořkým pocitem. „V Anaheimu jsem hrál pod trenérem, který mi řekl, že na NHL nejsem dost dobrý,“ řekl Boynton. „Nedostal jsem tam žádnou příležitost a když má o Vás někdo takový názor, který pak nezmění ať děláte, co děláte, je to těžké.“
Boynton naráží na kouče Ducks Randyho Carlislea, který prostřednictvím klubového tiskového mluvčího odmítl jeho výroky komentovat. Loni nakonec Carlisle uklidil Boyntona do nižší soutěže, což se mu stalo poprvé od roku 2000.
Boyntonovo sebevědomí bylo nízké, ale trejd a účast ve finále Stanley Cupu ho vrátily zpátky k životu. „Sebedůvěra je zábavná věc,“ povídá Boynton. „Někdy ji máte, někdy ne. Prostě jsem jen měl štěstí, že jsem mohl (z Anaheimu) odejít.“
Boynton se snaží svou šanci maximálně využít a k úspěchu mu mimo jiné pomáhá opatrnost, alespoň tedy mimo kluziště. „Je o dost lepší si pravidelně kontrolovat krev než pak upadnout do bezvědomí,“ řekl Boynton. „Je to jako ranní káva. Dělám to už tak dlouho, že je to pro mě naprosto přirozené.“
Překlad článku Boynton is mix of careful and fearless (21. 10. 2010, Jesse Rogers, ESPN Chicago)