Výhled na Draft 2025
Pokud by loterie dopadla podle papírových předpokladů, vybrali by si Sharks na prvním místě obránce Schaefera a Blackhawks by získali útočníka Michaela Misu. Jenže v loterii uspěli New York Islanders, Chicago se propadlo na třetí místo a situace se zkomplikovala. Na prvním místě se možná vrací do hry útočník James Hagens a pokud ne, nabízí se Blackhawks několik různých variant: na první pětku si kromě Hagense mohou dělat naděje především útočníci Porter Martone, Anton Frondell a Caleb Desnoyers, v úvahu ovšem připadá i Jake O’Brien. Jmenované hráče si představíme v tomto článku a v jeho pokračování se pak podíváme na to, jaké možnosti se Chicagu otevírají na přelomu prvního a druhého kola, kde nyní drží volbu na 25. místě (od Toronta) a na 34. příčce.
Předloni si Blackhawks vybrali na prvním místě Connora Bedarda, loni získali z druhé pozici Artyoma Levshunova a letos pokračují volbou na třetím místě, kterou měli naposledy v roce 2019 (tehdy si Chicago vzalo Kirbyho Dacha). Fanoušci patrně doufají, že je to na delší dobu naposledy, kdy Blackhawks vybírají takhle vysoko, GM Kyle Davidson se nicméně může těšit na další významný díl do skládačky. V obraně má Chicago nyní celou řadu velice slibných hokejistů, kteří už získávají ostruhy v NHL a protože se zdá pravděpodobné, že Matthew Schaefer půjde buď z první pozice k Islanders nebo na druhém místě do San José, vyberou si Hawks útočníka. K dispozici jim bude skupina talentovaných, ale typologicky velmi odlišných hráčů a bude proto zajímavé sledovat, zdali se skauti Chicaga budou držet stejných měřítek, podle kterých vybírali na posledních draftech, anebo naopak upřednostní herní styl a dovednosti, jaké mezi svými nadějemi Hawks postrádají.
Obránce Matthew Schaefer je podle většiny žebříčků vcelku jasnou jedničkou nadcházejícího draftu. Jedná se o dobře stavěného a vynikajícího bruslaře, který by měl v NHL zastávat všechny role – tvořit hru, zapojit se do přesilovky i do oslabení a bojovat o výsledek v posledních minutách zápasu, ať už je potřeba vyrovnat skóre nebo ubránit náskok. Schaefer je jedním z nejmladších hráčů na draftu a po vydařených výkonech na Hlinka/Gretzky memoriálu se mu parádně povedl začátek roku v Erie (OHL), jenže si po dvou skvělých zápasech na juniorském šampionátu zlomil klíční kost a sezona mu skončila. Přestože na ledě zářil, zdá se logické, že by vysoko nastavenou laťku v jarní fázi jen těžko udržel po celou dobu a před draftem tak trochu těží z toho, že si všichni pomatují, když byl před zraněním na vrcholu. Ačkoliv není očekávanou jedničkou na úrovni Bedarda, Celebriniho nebo hvězd budoucnosti McKenny a DuPonta, panuje defacto shoda na tom, že na letošním draftu je Schaefer nejlepší.
Na pozici dvojky se postupně vyprofiloval Michael Misa, mimořádně produktivní útočník Saginaw (OHL), který si letos v 65 zápasech připsal 134 bodů (62+72). Nadstandardní výkonnost si udržoval konstantě po celý rok, jenže v playoff OHL spolu se svým týmem tvrdě narazil. První dva roky v juniorské lize hrál Misa na křídle, letos se ale vrátil do středu a vypadá to, že jeho místo bude právě na centru i do budoucna. Misa není pro skauty žádnou neznámou, o jeho schopnostech se ví delší dobu a na špičce draftu 2025 jej mnozí viděli už dávno. Jeho největšími přednostmi jsou skvělý pohyb a výběr místa a hokejové myšlení, jde ale obecně o velmi šikovného hráče, který zároveň nezanedbává hru dozadu. Před letošní sezonou možná existovaly určité otazníky nad tím, jestli dokáže být skutečně tím, kdo rozhoduje zápasy, a Misa odpověděl pravidelně dominantními výkony. Pro Chicago by se jednalo o ideální posilu, někoho, kdo může nastupovat vedle Bedarda anebo na kom by mohla stát druhá formace.
Pakliže první dvě místa jsou na papíře jasná, od třetí příčky dále je složité hráče nějak logicky seřadit, tím spíš, že stylisticky jde o velmi odlišné hokejisty. Střední útočník James Hagens nejlépe odpovídá tomu, co bychom mohli nazvat typem Blackhawks poslední doby – Američan, fantastický bruslař, výjimečně šikovný a obratný, ale do ideální postavy mu schází centimetry. Na letošním draftu bude k dispozici několik mimořádně talentovaných hráčů, kteří jsou neobvykle drobného vzrůstu, což není Hagensův problém, přesto pokud by v prvních dvou lajnách Chicago spoléhalo na Bedarda, Nazara a Hagense, není to patrně recept na úspěch v playoff a v sestavě by je nutně museli doplnit větší a silovější hráči.
Stejně jako o Misovi se o Hagensově talentu ví dlouhou dobu a v reprezentaci USA zářil jak na World Hockey Challenge hráčů do 17 let, tak na loňském šampionátu 18letých, kde nasbíral 22 bodů (9+13) v sedmi zápasech. Dařilo se mu i mezi juniory na letošním turnaji MS (5+4 v sedmi utkáních a také zlato) a ve své první sezoně na univerzitě zaznamenal 37 bodů (11+26) a +21 v 37 zápasech za Boston College. Proč už tedy Hagens není hlavním adeptem na post jedničky, tak jako tomu bylo dříve? Proti starším a silnějším protihráčům v univerzitní lize se totiž prosazoval těžko a je otázkou, jestli bude mít stejné potíže také na další úrovni. Talent má velký, ale v kontextu ostatních chicagských nadějí, jakkoli to zní zvláštně, by Hagens byl možná nadbytečný. Podobných hráčů, byť ne na takové úrovni dovedností, má Chicago víc. Zajímavostí je, že Hagens je rodák z Long Islandu, od mala fanoušek New York Islanders a přestože na jedničku draftu by ho před loterií pasoval už jen málokdo, vítězství Islanders vrací tento příběh do hry.
V urostlém pravém křídelníkovi Porteru Martonovi z Bramptonu (OHL) by mnozí fanoušci rádi viděli typického power forvarda, jenže to není zrovna jeho styl. Martone je spíš nadaný tvůrce hry, jeden z těch úplně nejšikovnějších hráčů na draftu. V 57 zápasech nasbíral 98 bodů (37+61) a přestože na juniorském šampionátu měl jen epizodní roli, zúčastnil se později i MS dospělých. Tím nelze říct, že by se hře do těla vyhýbal, to vůbec ne a je pravděpodobně, že v tomto duchu do budoucna ještě přidá (ačkoliv silná postava mu nyní dává proti vrstevníkům výhodu, o kterou mezi profesionály zřejmě přijde), jeho hlavní slabinou je však rychlost a pohyb, kde za těmi nejlepšími znatelně zaostává. Možná to bude limitující faktor pro jeho kariéru v NHL, tím spíš, když je to hokejista, od kterého se očekávají body víc než jen ostrá hra u mantinelu. Ve všech ostatních směrech má ale Martone vynikající předpoklady pro to, aby se v NHL prosadil.
Caleb Desnoyers z Monctonu (QMJHL) je spolu s Antonem Frondellem z Djurgårdenu (druhá švédská liga) s Chicagem spojován nejčastěji – Hagens je příliš podobný těm, které si GM Davidson vybíral dříve a Martone naopak nemá nadstandardní bruslení, které Blackhawks preferují. Desnoyers je typický centr, chytrý, s velmi dobrým přehledem a potřebnou zodpovědností. Memorial Cup mu sice nevyšel podle představ, v playoff QMJHL byl ale vynikající a Wildcats pomohl k titulu 30 body (9+21) v 19 zápasech. Není tak dobrý bruslař nebo tak šikovný s pukem jako ostatní hráči, kteří jsou na špičce draftu, má ale velký prostor k tomu, aby nabral svalovou hmotu a prožil v NHL dlouhou kariéru ve středu druhého útoku.
Jestli je to pro Blackhawks dostatečné nebo by na třetím místě měli vybrat spíš někoho, kdo v sobě nese větší riziko, ale silnější potenciál, to je těžké kategoricky hodnotit. Další háček je v tom, že byť Desnoyers letos podával výborné výkony a pro ofenzívu silného mužstva v Monctonu byl teprve ve své druhé sezoně klíčovou osobností (nehledě na to, že jej v průběhu roku limitovala zraněná zápěstí), QMJHL je obecně považována za nejslabší ze tří kanadských juniorských soutěží a Blackhawks se jí dlouhodobě vyhýbají. Naposledy si vysoko z QMJHL vybrali na konci 1. kola v roce 2018 obránce Beaudina (letošního extraligového mistra v Kometě Brno) a už je to víc jak 10 let, kdy Chicago draftovalo obránce Fourniera a útočníka Phillipa Danaulta. V letošní sezoně Hawks žádnou svou naději v QMJHL neměli.
Podobné je to se Švédy (resp. evropskými hokejisty obecně). V roce 2018 si jako 8. v pořadí Chicago vybralo obránce Adama Boqvista (rok předtím Jokiharjua a v roce 2012 Teräväinena), jinak ale evropská jména Blackhawks obvykle hlásí až ve druhé polovině draftu. Těžko soudit, zdali je to záměr nebo prostě shoda okolností, severoamerické hráče ale GM Kyle Davidson na první pohled preferuje ještě více než předchozí vedení pod GM Stanem Bowmanem. Změnit by to mohl Anton Frondell, urostlý centr, který letos v Djurgårdenu nastupoval povětšinou na křídle a ve druhé švédské lize zaznamenal vynikající čísla (11+14 v 29 zápasech). Svému týmu pomohl k postupu do nejvyšší soutěže a k Chicagu má jistě blízko, neboť jedním z jeho spoluhráčů je dvojnásobný vítěz Stanleyho poháru Marcus Krüger. Podle jeho názoru Frondell ve Švédsku dlouho nezůstane a je fakt, že pro NHL má ideální předpoklady. Na svou postavu velmi dobře bruslí, dokáže se prosadit jeden na jednoho a natlačit do brankoviště, nicméně jeho základní předností je vynikající střelba. Tu má Frondell patrně nejlepší v letošním ročníku a dá se předpokládat, že v přesilovce bude jeho rána z voleje silnou zbraní i v nejslavnější hokejové lize světa. Chicago už sice jednoho nadstandardního kanonýra v Bedardovi má, Frondell je ale velký, silný, šikovný, dobrý bruslař, může hrát na centru i na křídle a ofenzívě Hawks by do budoucna jistě pomohl.
Na papíře Frondell nemá vyloženou slabinu a statisticky si ve druhé lize vedl výborně, v čem je tedy háček? Podobně jako u ostatních jmenovaných, je otázkou jestli to bude stačit na to, aby byl v NHL lídrem, po kterém každý klub na prvních místech draftu touží obzvlášť. Pokud se Hagens hůře prosazuje proti větším a silnějším protihráčů a u Martonea je nezanedbatelné riziko, že na vyšší úrovni nebude stíhat, u Frondella stejně jako u Desnoyerse někteří skauti varují, že je sice téměř jisté, že v NHL najdou své místo, ale schází jim výbušnost a schopnosti na to, aby na nich stála celá ofenziva jejich týmu. Konkrétně od Frondella se očekávalo víc na MS hráčů do 18 let, kde v pěti zápasech příliš nezaujal (1+2). Sám hráč se v rozhovorech nechtěl vymlouvat na dlouhé cestování do Texasu po baráži o postup do nejvyšší švédské ligy, ale poukázal na to, že se během krátké chvíle nedokázal srovnat s tím, že v reprezentaci dostal úplně jinou roli než v klubu. V Djurgårdenu v nejdůležitějších chvílích paběrkoval, snažil se hrát hlavně jednoduše a nedělat chyby, jenže Tre Kronor od něj potřebovali, aby byl lídrem a sbíral body a do toho se mu během krátkého turnaje nepodařilo přepnout.
Slabiny všech jmenovaných hráčů jsou možná ve srovnání s ostatními na špičce citelné, přesto je ale důvod proč jsou stále ve hře o to, aby si je Chicago vybralo na třetí příčce. Před sebou mají ještě spoustu práce a potenciál, který mohou, ale nemusí naplnit, a je na skautech Blackhawks, aby zvolili co nejlépe, a na klubu, aby pak hráčům v rozvoji po všech stránkách pomohl. Pokud se rizika u Hagense a Martonea Chicagu nepozdávají a bude platit, že QMJHL (Desnoyers) a Evropa (Frondell) nepatří mezi místa, kam Hawks na začátku draftu rádi sahají, nabízí se několik jmen, která jsou však ve druhém sledu. Vysoký a šikovný centr Roger McQueen z Brandonu (WHL) vynechal velkou část sezony kvůli zranění zad a na draftu se proto zřejmě propadne. Fanouškům Hawks jistě vytane na mysli Eric Daze a možná i Kirby Dach, ačkoliv jeho zranění bylo smolné a mohlo by se přihodit komukoliv. Tak jako tak, těžko si představit, že v současné situaci by GM Davidson vybral velmi talentovaného hráče, jehož kariéru ale významně ohrožují zdravotní potíže, které nemají tendenci odeznívat.
Na špičku draftu se v papírových předpokladech během roku posunul jeden pro Chicago velmi zajímavý hráč – útočník Jake O’Brien, který v Brantfordu (OHL) nastupuje s Lardisem a Vanackerem. O’Brien patří mezi hokejisty, které v žebříčcích poskočili nejvíce a není to je tak pro nic za nic: v 66 zápasech nasbíral 98 bodů (32+66) a byl třetím nejproduktivnějším hráčem Bulldogs. Rodák z Toronta je především tvůrce hry, šikovný hráč, který rozdává báječně přihrávky, má dobrý pohyb a vynikající přehled, takže by mohl i v NHL hrát na centru. Podobně jako Desnoyers má dost prostoru na to, aby zesílil, a pro Chicago je to zajímavá alternativa, o to více, že z Brantfordu musí mít O’Briena dokonale nastudovaného.
Do první desítky by měli na draftu proniknout bojovníci Victor Eklund (šikovný Frondellův spoluhráč z Djurgårdenu) a Brady Martin (Soo v OHL), kometa nedávného MS hráčů do 18 let. Oba by se Chicagu hodili, na třetím místě ale budou patrně skauti Hawks ambicióznější. Pro úplnost dodejme, že po Schaeferovi bude vysoko draftovaná trojice obránců, Radim Mrtka (vytáhlý český zadák, který v polovině sezony odešel z Třince do Seattlu ve WHL), Jackson Smith (Tri-City ve WHL) a Kashawn Aitcheson (hokejista ostrý jako břitva, z Barrie ve WHL), pro Chicago ale zřejmě nejsou tato jména na třetí příčce relevantní.
GM Davidson v minulosti ukázal, že během draftu umí být aktivní a mění jak hráče, tak nejrůznější volby. Letos to bude možná trochu složitější v tom, že se draft poprvé uskuteční decentralizovaně, tzn. že v Los Angeles se sejdou pouze hráči a jejich doprovod, média a jen několik vyvolených zástupců jednotlivých klubů NHL. Ostatní skauti a funkcionáři tentokrát na jedno místo necestují a budou vybírat na dálku. Nezdá se pravděpodobné, že by GM Davidson chtěl výběr na třetím místě vyměnit za okamžitou posilu nebo za větší počet pozdějších voleb, spíše naopak. Další výběr mají Blackhawks na konci první kola a stejně tak vybírají na začátku i na konci toho druhého. V tuto chvíli je pro Chicago podstatnější kvalita než kvantita, spoustu želízek v ohni už Hawks mají a ta nejnadějnější potřebují dostat prostor. Ten není pro všechny, také proto se třeba Dominic James rozhodl, že s klubem smlouvu nepodepíše a po konci své univerzitní kariéry zamíří jinam. U hráče z šestého kola draftu by to možná tolik nemrzelo, ale v NCAA se americkému útočníkovi dařilo a ukazuje to právě na to, že Chicago nyní potřebuje co nejlepší naděje spíš než doufat, že z velkého počtu se logicky někdo prosadit musí. Proto je možné, že se GM Davidson zkusí v první kole posunout se svou druhou volbou výše. Tak jako tak si ale v dalším článku představíme hráče, kteří by Chicago na přelomu prvního a druhé kola mohli zaujmout.