Blackhawks by najednou mohli být ve městě na výsluní
V následujícím článku si můžete přečíst překlad nedělního sloupku Boba Verdiho. Novinář deníku Chicago Tribune v něm píše, že o Blackhawks se opět ve městě mluví a tento tým má konečně po dlouhé době šanci nejen hrát playoff, ale také se poprat o vítězství.
Hawks mají letos šanci hrát v červnu
Špatná zpráva je, že Samuel Pählsson, nejnovější posila Blackhawks, má mononukleózu. Ta dobrá je, že pokud by k týmu přišel před časem, perfektně by zapadl. Vlastně, pokud by nebyl v kondici, když sem přijel, naučil by se jak se chovat a vypadat unaveně.
Ale ne teď, ne s těmito Hawks, díky kterým jsou fanoušci hokeje v Chicagu nedaleko toho, aby se stali svědky vzácného jevu. Až příští měsíc začně playoff Stanley Cupu, tito Hawks budou u toho. A se zdravým Pählssonem se zdá, že by v něm také mohli chvíli setrvat.
To vše je součástí zemětřesení, obnovy znovuzrozeného klubu, který se proměnil z bezvýznamého ve zvučný tak rychle, že ani nejzarytější fanoušci nevěří vlastním očím. Hawks hrají téměř bez výpadku naplno v každém střídání, každém zápase, doma i venku.
Přes všechny své starosti s vylepšováním pověsti ve Spojených státech – celostátní televizní smlouva se stanicí Versus a občasné přenosy na NBC nestačí – je liga doslova plná skvělých mladých a šikovných hráčů. V některých oblastech problémy přetrvávají, ale celková úroveň dovedností je vynikající a vyrovnanost je větší než například v NBA, kde jen 5 nebo 6 týmů může reálně pomýšlet na celkové vítězství.
Zvednout se z bahna a vystoupat před světla ramp tudíž není tak jednoduché jako vstřelit gól do prázdné branky. Blackhawks však prokázali, že jsou připravení a odhodlaní.
Vše, co potřebujete vědět o omračujícím souladu mezi vedením a nadšeným týmem hráčů, je to, jakým způsobem reagoval James Wisniewski na svou výměnu za Pählssona. Wisniewski, podle všeho důležitá postava party Hawks, vypadal upřímně smutný, a to nemíří na Sibiř. Opouští město s nejděravějšími silnicemi ve Státech a odchází do jižní Kalifornie, kde v roce 2007 ukázali Anaheim Ducks všem záda.
To zde znamená velký posun v přístupu. Během minulých uzávěrek přestupů to vypadalo, jakoby hráči Hawks netrpělivě čekali na podmínečné propuštění. Ale to bylo tenkrát, v dobách, kdy nejnapínavější dvě minuty nebylo Kentucky Derby, ale sledování Alexandera Karpovtseva, obdivovatele výřivek, jak bruslí od modré k modré.
Od roku 1998 nastoupili Hawks jen k pěti utkáním playoff, všem hraným v dubnu. Od roku 1996 odehráli v květnu jen 6 zápasů. Do června vydrželi naposledy v roce 1995, během pozdního jara ale hráli hlavně proto, že díky výluce byla sezona zahájena až v lednu.
Jinými slovy, do vyprodaného United Center se nyní hrnou tisíce fanoušků, kteří se nikdy nenadchli cvrkotem kolem playoff v podání týmu, který může skutečně pomýšlet na boj o Stanley Cup.
Když Michael Jordan a Bulls získavali prsteny za ligové tituly, obyvatelé Chicaga, právě roztávající po měsících mrazíků a obav ze sněhových bouří, se tetelili na svých sedačkách před dalším zápasem. Ale předtím byli ve městě tím týmem Hawks. Když přicházela dubnová playoffs, Cubs a White Sox ustoupili do pozadí. Stejně tak sekání trávníků a návrat na pláž po brutální zimě. Grilování mohlo také počkat.
Tito Hawks nejsou beznadějnou skupinkou tak jako mnoho jejich předchůdců, kteří byli dobří ve všem kromě své práce. Tamti Hawks by byli skvělým týmem golfistů nebo hráčů kulečníku, ale když nastal duben, všechno bylo sbaleno. Hokej by teď mohl příští měsíc pohltit město. Nebylo by to poprvé, jen poprvé za hodně dlouhou dobu.