Zlomová sezona?

Blackhawks právě uzavřeli sezonu 2008-09, svou 83. v NHL. Když se za ní ohlédneme, tak zjistíme, že byla plná různých úspěchů. Kurz, který celý tým nabral v sezoně 2007-08 poté, co se týmu po svém otci ujal Rocky Wirtz, se ukázal správným. Tou asi nejzásadnější věcí v celé sezoně je postup týmu do playoff poprvé od roku 2001. Právě v tomto pohledu může být sezona zlomová, pokud Blackhawks dokáží zopakovat postup do playoff i v následujících letech. Předpoklady pro to jistě jsou, ale zvláště v Západní konferenci je třeba o postup do playoff tvrdě bojovat celou sezonu.

Vrátíme-li se na začátek sezony, tak zjistíme, že zde bylo několik otazníků. V prvé řadě to byla otázka dalšího působení Nikolaie Khabibulina v týmu. V přípravě neodehrál ani jediný zápas, byl zapsán na listinu volných hráčů a jednalo se i o jeho odchodu do KHL. Nakonec ovšem zůstal v týmu a předvedl svou nejlepší sezonu ze 4 strávených v dresu Blackhawks. Dalším velkým otazníkem neméně podstatným pro konečný úspěch Blackhawks bylo zdraví Martina Havláta. V závěru sezony 2007-08 totiž podstoupil 3. operaci levého ramena. Do kempu přijel připravený na 100% a zdraví mu nakonec vydrželo celou sezonu, když i za playoff vynechal pouhé 2 zápasy. Vstup do sezony měl vlažný a po ledě "nelétal" jako dříve. Ale postupem času jsme na ledě opět mohli vidět starého dobrého Havláta, který byl nakonec nejproduktivnějším hráčem Blackhawks základní části i playoff.

Blackhawks vstupovali do sezony s 20letým kapitánem a 2 novými, velmi dobře zaplacenými, posilami - Brianem Campbellem a Cristobalem Huetem a cílem probojovat se do playoff. Začátek ovšem nebyl podle očekávání, když Blackhawks prohráli úvodní 3 utkání a až ve 4. bodovali naplno. Výsledkem toho bylo odvolání trenéra Denise Savarda a novým koučem se stal Joel Quenneville. Tato změna se ukázala jako úspěšné rozhodnutí vedení týmu, když Quenneville dokázal přinést do týmu tu správnou kázeň a disciplínu.

Nejlepším měsícem v sezoně byl pro Blackhawks prosinec, když v něm Blackhawks z 12 utkání 10 vyhráli. Obě porážky přišly v utkáních s Detroitem. Blackhawks v prosinci vyhráli 9 utkání v řadě, čímž vytvořili nový klubový rekord. Díky tomuto výkonu byli těsně v závěsu za vedoucím Detroitem.

Naopak v březnu Blackhawks procházeli krizí, když ze 14 utkání 8 prohráli, z toho 5 porážek přišlo v řadě. Po této špatné sérii však Blackhawks opět zabrali a nakonec dokázali vybojovat 4. pozici v konferenci, která se pro další vývoj playoff ukázala jako klíčová.

Blackhawks hráli celou sezonu jako tým a všichni hráči přispívali ke konečnému zisku 104 bodů. Blackhawks se především mohli spolehnout na dobré výkony obou brankářů, kteří se prakticky po celou sezonu pravidelně střídali. V obraně opět stabilní výkony předváděla dvojice Duncan Keith Brent Seabrook. Jako přesilovkový specialista se kromě Briana Campbella ukázal Cam Barker, který převážnou většinu ze svých 40 bodů nasbíral právě v přesilovkách. Svými výkony překvapil Matt Walker, který zaznamenal svou nejlepší sezonu v NHL. Po výměně Wisniewskiho a při zranění Sopela se do sestavy zařadil na 20 utkání mladý Niklas Hjalmarsson, jehož výkony byly také velmi spolehlivé.

V útoku Blackhawks spoléhali na mladé pušky Jonathana Toewse a Patricka Kanea. K nim se přidal zdravý Havlát a také Patrick Sharp, který měl v úvodu sezony namířena na metu 40 gólu, ale zranění mu jich nakonec dovolilo "jen" 26. Příjemným překvapením byl nováček Kris Versteeg, který nasbíral 53 bodů a vysloužil si tak nominaci na cenu pro nováčka roku v NHL. Dalšími častými přispěvateli k produktivitě Blackhawks byli Andrew Ladd a Dave Bolland, kteří se oba přiblížili 50 bodům za sezonu a společně s Havlátem vytvořili lajnu, která po celou sezonu podávala nejstabilnější výkony a bránila nejlepší útoky soupeřů.

A playoff máme všichni ještě dobře v živé paměti. Blackhawks se v něm dokázali probojovat mezi 4 nejlepší týmy v NHL. Oproti dřívějším letům si tak fandové Blackhawks mohli vychutnat plných 17 zápasů navíc. V sérii s Detroitem rozhodla mnohem větší zkušenost soupeře, ale také štěstí a samozřejmě i chyby hráčů Blackhawks. Blackhawks ovšem sérii, kterou prohráli 1:4 na zápasy, rozhodně ostudu neudělali. Dva zápasy prohráli až v prodloužení. V prodloužení zaznamenali také svou jedinou výhru.

Kromě úspěchů na ledě Blackhawks zaznamenali plno úspěchů i mimo led. Tím nejzásadnějším jsou vyprodaná všechna domácí utkání v sezoně. Blackhawks měli největší návštěvnost ze všech týmů NHL. Včetně playoff do United Center přišlo během sezony více než milion diváků. Dalším úspěchem bylo uspořádání zápasu po otevřeným nebem - Winter Classic. A zmínit je třeba i to, že Blackhawks budou zahajovat příští sezonu v Evropě.

Časopis Forbes označil to, co se s celou organizací Blackhawks za poslední 2 roky stalo, jako největší obrat ve sportovní historii, když se z jednoho nejhorších klubů v profesionálním sportu stal jeden z nejlepších. A to vše právě jen za 2 roky. Za hlavní aktéry tohoto obratu jsou samozřejmě označováni majitel klubu Rocky Wirtz a prezident klubu John McDonough.

Jak ale správně McDonough říká: "Jsem velmi potěšen tím, co se nám povedlo, ale ještě nás čeká dlouhá cesta." Blackhawks nyní čeká klíčové vyjednávání o nové smlouvě s Martinem Havlátem, který se může stát nechráněným volným hráčem, ale nejen s ním. Prodloužit smlouvy je třeba i s dalšími hráči, např. Bollandem, Barkerem, Versteegem... Třeba je zvážit i možné setrvání Khabibulina, i když se jeví jako velmi nepravděpodobné. A Blackhawks se jistě budou snažit na trhu volných hráčů získat další posily. O tom všem podrobněji v příštím článku.