Rozhovor s Patrickem Sharpem
Moderátor kanadské televizní stanice TSN James Duthie se během letošní sezony pravidelně setkává s hvězdami a nejznámějšími hráči NHL, aby s nimi pořídil rozhovor. Naposledy hovořil s chicagských útočníkem Patrickem Sharpem, který letos patří mezi nejlepší kanonýry soutěže, a překlad interview si můžete přečíst v tomto článku.
Originální článek: DUTHIE: GOING 1-ON-1 WITH THE BLACKHAWKS' PATRICK SHARP
Duthie: (Před pátečním zápasem s Canucks) V pět utkáním v řadě jste dal gól a víte, že v pořadu NHL na TSN máme rádi hloupé předpovědi. Věříte tomu, že Vám to vydrží až do, řekněme, konce kariéry?
Sharp: (Směje se) Daří se mi, ale nezlobil bych se, kdybych občas dal v utkání i víc než jen jeden gól.
Duthie: Je to trochu zvláštní. Trefíte se v řadě zápasů, ale většinou je to jen jedna branka.
Sharp: Ja vím. Nemám pro to vysvětlení. Jiní hráči skórují po hrstech, dávají dva nebo tři góly. Několikrát jsem dal taky dvě branky a jednou hattrick, ale často jen jednu. Ale nestěžuju si, jsem rád za každý gól.
Duthie: Víte, kde teď hraje Matt Ellison? (Sharp byl před pěti lety vyměněn z Philadelphie do Chicaga společně s Ericem Melochem za Matta Ellisona a 3. kolo draftu)
Sharp: (Směje se) Netuším.
Duthie: Torpedo Nižnij Novgorod v KHL (za Flyers odehrál jen 7 utkání, v Chicagu předtím 36, minulé dva roky pak strávil v Dynamu Riga a MVD Balašika). To musí být jeden z nejméně vyvážených trejdů naší generace. To jste se v Chicagu teprve tak zlepšil? Nebo jen Chicago přišlo dřív než Philadelphia na to, že jste dobrý hráč?
Sharp: Asi je na obojím trochu. Hodně si cením Clarkieho (tehdejší GM Flyers Bobby Clarke), protože Phiadelphia byla v té době na vrcholu a na centru měla samé hvězdy, takže jsem se těžko dostával na led. Nehrál jsem tolik minut, kolik bych potřeboval, abych se mohl zlepšovat. Clarkie mi umožnil odejít do Chicaga, kde jsem čas na ledě dostal. Prvních 25 utkání za Blackhawks jsem nedal ani gól, ale pořád jsem hrál přesilovky a dost minut. Jsem hodně vděčný Daleu Tallonovi a Trentu Yawneymu, tehdejšímu trenérovi, že mi další šanci.
Duthie: Slyšel jsem Toewse říkat, že už se o minulém roku nemáme bavit. Takže budete mít problém, když se Vás na loňskou sezonu zeptám?
Sharp: Ne. Toewse nikdo stejně neposlouchá.
Duthie: (Směje se) Věděli jste, že po zisku poháru budou následovat výměny. Myslel jste si, že budete vytrejdován?
Sharp: Pokaždé, když někdo zmínil Hawks během té sezony, mluvilo se o tom, že budu v létě nebo při uzávěrce přestupů vyměněný, takže jsem si to uvědomoval. Ale Stan Bowman a lidé, kteří o tom rozhodují, mi neustále opakovali, že to nehrozí. A já jim důvěřoval, takže jsem mohl hrát v klidu a s vědomím, že budu i nadále u Blackhawks.
Duthie: Který z vyměněných hráčů schází Blackhawks nejvíc?
Sharp: To je těžká otázka. Dva hráči, kteří mě napadnou, hrají teď dole v Atlantě. Buffovy výkony v jejich obraně jsou ohromné. Andrew Ladd byl v Chicagu nedoceněný a teď je v NHL kapitánem a sbírá dost bodů. Ale ze sobeckých důvodů bych měl zmínit také Adama Burishe, protože byl mým spolubydlícím na cestách a jedním z mých nejbližších přátel. V šatně byl vždycky znát, dokázal mě rozesmát. Je složité vybrat jednoho hráče.
Duthie: V létě jste se oženil. Bylo nejlepší částí cesty za Stanley Cupem to, že jste se nemusel podílet na rozhodnutích typu jakou barvu mají mít ubrousky na svatbě?
Sharp: (Směje se) To jste nemohl říct lépe. To nejlepší na tom, že jsem postupovali dále do playoff, bylo, že vždycky když se začalo mluvit o svatbě, mohl jsem říct, že si jdu dát jídlo nebo na chvíli zdřímnout, abych byl připravený na zápas.
Duthie: Ztrapnil Vás některý ze spoluhráčů na svatbě?
Sharp: Burish moderoval a všechny dobře bavil. Pat Kane neztrapnil mě, ale sebe možná ano. Pustil se do karaoke.
Duthie: To je překvapení. Má nějakou svou melodii?
Sharp: Vždycky, když dal během své nováčkovské sezony branku, v hale pustili Rock Me Like a Hurricane. Měli jsme na svatbě kapelu, která to zahrála. On vyběhl na pódium, popadl mikrofon a zpíval. Musím uznat, že mu to vlastně docela šlo.
Duthie: Jste známý vtipálek a Kane s Toewsem jsou Vaše oblíbené terče. Podělte se s námi o nejlepší kousek.
Sharp: Byli jsme v Columbusu a já sebral Toewsovi telefon. Prohodil jsem kontakt na Brenta Seabrooka s dívkou, se kterou se Jonathan vídal, takže její jméno se objevilo u Seabrookova čísla. Když se Jonny vracel ze záchodu, poslal jsem mu ze Seabrookova telefonu zprávu „Musíme si promluvit. Jsem těhotná.“ Byli jsme na večeři, on si přečetl textovku a úplně mu spadla brada. Zbělel jak duch a zmizel od stolu.
Duthie: (Směje se) To je směšně ďábelské. Jak dlouho jste ho nechal trpět?
Sharp: Všichni u stolu věděli a viděli jsme jeho reakci, takže nám bylo jasné, že bychom ho měli zastavit dřív, než ji zkusí zavolat. Řekli jsme mu to hodně brzy. Dost se smál.
Duthie: Teď když má zlatou medaili (z olympiády ve Vancouveru), Stanley Cup a Conn Smythe trofej, je z něj „Kapitán Méně-Vážný“? (Toewsovi se přezdívá Kapitán Vážný – „Captain Serious“)
Sharp: Začíná se trochu uvolňovat. Během prvního roku dostal tuhle přezdívku od Seabrooka, ale teď už je s nám v kabině a na výjezdech více zábavy. Při hře se ale zase vždycky upne.
Duthie: Kdo má teď největší šanci na to, že Chicagu pohár sebere?
Sharp: Detroit. Vím, že lidé říkají, že stárnou, ale pořád výborně bruslí a vždy je těžké proti nim hrát.
Duthie: Jsou Wings zároveň vaším největším rivalem? Nebo je někdo, koho nemáte rád ještě víc?
Sharp: V Chicagu je Detroit snadná odpověď. Ale pro mě jsou to Canucks. Odehráli jsme s nimi několik dost tvrdých zápasů. Obě strany se moc rády nemají, ale také je tu vzájemný respekt. Možná jsme měli navrch v playoff, ale nikdy to v utkáních s nimi není jednoduché.
Duthie: Kterému brankáři v NHL se Vám dávají góly nejhůře?
Sharp: Lundqvist (NYR) na východě a Jonas Hiller (Anaheim) na západě.
Duthie: Proč Hiller?
Sharp: Nikdy se nevzdává. Navíc chytá druhou rukou, to je pro mě jako pro střelce obtížnější. Dal jsem mu gól, ale vždy když ho vidím, tak jsem trochu nervózní.
Duthie: Je v lize nějaký hráč, kterého nemůžete vystát?
Sharp: Ani ne. Ale teď když je Adam Burish v jiném klubu. Hrajeme s ním příští týden a je mi jasné, že mi bude pořád něco povídat do ucha, takže bych asi jmenoval Burishe. (Směje se)
Duthie: Je nějaká změna v pravidlech, kterou byste uvítal?
Sharp: Vím, že kvůli ochraně brankářů a obránců není možní kopnout puk do branky, ale rád bych viděl více možností, jak vstřelit gól. Proč není povolené skórovat bruslí? Proč nemůžeme srazit puk do branky rukavicí nebo vlastním tělem?
Duthie: Podporujete změnu v pravidle o usměrnění kotouče do branky (gól je uznán, jen když se puk odrazí od libovolně nastavené brusle a hráč neudělá pohyb kopnutím). Myslím si, že by všechny měly platit, jsou to sportovní úkony. Pokud se obáváte, že budou hráči v brankovišti zběsile kopat kolem sebe, prostě je vylučujte, aby nedošlo k nějakému nebezpečnému pohybu bruslí. Souhlasíte?
Sharp: Naprosto. Většinou když vidíte opakování, hráč do puku nekope. Jen ho usměrní bruslí. Pro mě jsou to platné góly. Pokud tam hráč mává nohou nebo vletí do brankoviště bruslí napřed, tak ať je vyloučený. Třeba i na pět minut, jestli chcete. Ale myslím si, že třeba i když je hráč v brejku a kopne puk do branky, je to šikovné. Proč by to nemělo být povolené?