Chicago Blackhawks

Seth Jones byl vybrán do All-Stars týmu MS

Letošní mistrovství světa ve Finsku je sice již minulostí a pro hráče Blackhawks skončilo bez medaile, přesto je vhodné si několik momentů připomenout. Kapitán reprezentace USA Seth Jones stál v playoff šampionátu se svými spoluhráči z obrany před těžkou výzvou, když po několika zraněních (krátce před začátkem turnaje vypadl i Caleb Jones) měli Američané k dispozici pouze čtyři kované obránce. Přestože v produktivitě příliš nezářil, několik slibných příležitostí neproměnil a na turnaji skončil s pěti body (1+4) v 10 zápasech, jeho výkony ve chvíli, kdy v každém ze tří utkání ve vyřazovacích bojích odehrál 30 minut, neušly pozornosti a vedení turnaje Jonese zvolilo do All-Stars týmu šampionátu. V utkání o bronz měli Američané dobře nakročeno, českou smršť v úvodu třetí třetiny však neustáli a na zvrat už nenašli dostatek sil. Lukas Reichel (Německo, 2+3 ve 4 zápasech, ve čtvrtfinále s Českem měl několikrát gól na hokejce), Philipp Kurashev (Švýcarsko, 1+4 v 8 zápasech) a Erik Gustafsson (Švédsko, 0+7 v 8 utkáních) skončili už ve čtvrtfinále a mrzet to mohlo především posledně jmenovaného, neboť Kanada zápas proti Švédsku otočila skutečně až na poslední chvíli. Kanaďané si v semifinále poradili s českou reprezentací 6:1, ve finále ale v prodloužení prohráli s domácím výběrem 3:4. Ze zlatých medaili se radovali třeba bývalý hráč Hawks Ville Pokka nebo tradiční reprezentant Marko Anttila, kterého si Blackhawks vybrali na konci draftu 2004, do zámoří se však obrovitý útočník nikdy nevypravil. České reprezentaci pomohl k bronzové medaili bývalý hokejista Blackhawks David Kämpf, který mužstvo posílil poté, kdy Toronto vypadlo v sérii s Tampou, za zmínku ale stojí zejména fantastické výkony kapitána Romana Červenky, který nasbíral celkem 17 bodů (5+12) a byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje. • Na domácím turnaji v Tampere a Helsinkách byl do Síně slávy IIHF uveden bývalý chicagský obránce a vítěz Stanleyho poháru Kimmo Timonen. Finsko reprezentoval pětkrát na Olympiádě (stříbro a tři bronzy) a sedmkrát na Mistrovství světa (tři stříbrné medaile).

„Mám to všechno jedinou špatnou vzpomínku, že jsem nic nevyhrál, i když to bylo několikrát skutečně blízko. Nejlepší vzpomínkou bude asi finále v Turíně na Olympiádě v roce 2006, kdy jsme prohráli se Švédskem těsně 3:2. Bolelo to, ale dneska na to vzpomínám rád,“ pověděl Timonen a vrátil se i k zisku Stanleyho poháru, po kterém končil svou aktivní kariéru. „Nikdy se nevzdávejte. Štěstí je potřeba, to je jasné. S Chicagem jsme ho také měli, hráli jsme těsné zápasy a někdy se prostě puk odrazil od tyčky do branky a ne ven, to k tomu patří. Každý hráč sní o tom, že Stanleyho pohár někdy vyhraje, a mně se to nakonec poštěstilo. Tehdy jsem to nevzdal, přestože to byla tak trochu šílená sezona. Ale řekněme, že jsem chtěl končit podle sebe, ne podle toho, co mi radili lékaři,“ uzavírá Timonen.