Chicago Blackhawks

Patrick Kane v průběhu třetího utkání s Nashvillem

Jakým způsobem zareaguje klub na výprask od Nashvillu?

Skončit dva roky po sobě už v 1. kole playoff není samo o sobě taková tragédie ani pro klub, jakým se Chicago v poslední dekádě stalo, nicméně způsob, kterým vyletělo z vyřazovacích bojů letos, dává tušit výrazné změny. Anebo ne? GM Stan Bowman nemá, pokud jde o hráče, příliš manévrovacího prostoru. Rozpočet je našponovaný a většina lídrů s nejvyššími platy vlastní podmínky o nevyměnitelnosti. Pokud se zásadně nepromění soupiska, mohlo by dojít k zásahům ve vedení a trenérském štábu? Anebo Blackhawks nastoupili na cestu zpátky do průměru, ze které není úniku?

Rychlá série s Nashvillem způsobila mezi fanoušky šok, následovaný voláním po brutálním řezu do sestavy anebo rozchodu s trenérem Joelem Quennevillem. Než se ale podíváme na to, jaké má Chicago reálné možnosti, je třeba si uvědomit, že stopka od Predators není žádným překvapením z čistého nebe.

Blackhawks hlavně v první polovině sezony těžili z vynikajících výkonů brankářské dvojice Crawford–Darling a krize Minnesoty jim nabídla 1. místo v Západní konferenci na zlatém podnosu. Východní konference je v letošním ročníku silnější než týmy ze Západu a povedená šňůra šesti týdnů v únoru a březnu, během kterých Hawks zvítězili v 17 z 20 zápasů, naznačila, že je Chicago mezi favority na zisk dalšího Stanley Cupu. Jenže po většinu sezony Chicagu nefungovala hra v přesilovce ani oslabení, soupeři byli pravidelně střelecky aktivnější a výsledky tak plně neodpovídaly předvedeným výkonům. „Vyhráli jsme několik vyrovnaných zápasů, tak jsme si asi mysleli, že jsme lepší než ve skutečnosti jsme,“ pověděl po vyřazení Patrick Kane.

Predators na tom byli v letošní sezoně naopak, ztrátu z nevydařeného začátku roku museli dohánět a výsledky, potažmo postavení v tabulce, nereflektovaly jejich schopnosti. V tomto kontextu se volání po rozmetání sestavy nezdá být úplně na místě, pozorný fanoušek Hawks sice možná doufal v další dlouhou a úspěšnou sezonu, na vlastní oči ale musel vidět, že po většinu roku Hawks nepůsobili dojmem dobře namazaného stroje.

Tím však nelze konec letošní sezony smazat a odepsat v kolonce „stane se, není každý rok posvícení a jedeme dál“. Ano, v 1. kole už mají dohráno i další celky, které jinak prožily povedenou sezonu (Minnesota, Columbus, Montréal nebo San José), a zvítězit může pouze jeden z 30 (brzy 31) týmů. V tomto ohledu není rychlý konec katastrofou, ani (nebo tím spíš) pro fanoušky rozmazlené několika tituly z posledních let. Způsob, jakým Nashville Chicago z vyřazovacích bojů vymazal, je ale důvodem pro hlubší zamyšlení, takovou facku už nikdo znovu zažít nechce. Co s tím, aby se podobná situace neopakovala za rok nebo za dva? Mají Blackhawks vůbec možnosti, jak pád odvrátit? Šampioni tak jako tak dříve či později pověsí brusle na hřebík, věk nikdo nezastaví…

Prvním a nejdůležitějším krokem je správné pochopení toho, co je příčinou a co následkem. Tato citlivá práce v nejbližších chvílích čeká GM Stana Bowmana, potažmo členy vedení, kteří jsou v hierarchii nad ním. Blackhawks nestačili Nashvillu rychlostně, nedokázali se prosadit přes jeho obranu středního pásma, brankář soupeře Pekka Rinne měl snadnou situaci jak při zákrocích, tak při rozehrávce, a Chicagu vůbec nefungovala přesilovka. V průběhu čtyř zápasů Hawks sice několikrát přeházeli složení svých formací, na hru Predators ale nedokázali nijak takticky reagovat a většině hráčů chybělo nasazení, bojovnost nebo trocha hrdosti.

Ano, na výkon profesionálního sportovce má vliv mnoho faktorů, od zdravotního stavu přes rodinné zázemí k smlouvě a roli v týmu. Můžeme ale říct, že Chicagu chyběla motivace, že nedokázalo včas přepnout do stavu, kdy jde v zápasech playoff o všechno? Byli hokejisté neschopni naplnit pokyny trenérů anebo svoje úkoly zvládli dobře a špatně zvolená byla taktika? Není v obou případech chyba na straně trenérů? Pokud dostal kouč Quenneville k dispozici kvalitní a vyvážený kádr, měl s ním pracovat jinak a lépe? Anebo ze svého týmu vymáčkl maximum a v sestavě Hawks byly prostě díry, které měl zalepit generální manažer Bowman jinak než příchodem Oduyi a Jurča?

Stejné otazníky nad příčinou a následkem jsou i během hry, na ledě. Můžeme soudit, že si Hawks nevypracovali dostatek dobrých střeleckých příležitosti, protože nefungovala rozehrávka od obránců, anebo tomu bylo naopak? Chicagská defenzíva působila pomalým a přestárlým dojmem, protože se dočkala minimální podpory od útočníků? Je bezkrvný a bojácný výkon příčinou nízkého sebevědomí anebo jeho důsledkem?

Trenér Quenneville měl novinářům říct, že změny ve svém štábu neplánuje, je ale těžké uvěřit tomu, že alespoň jeden z jeho asistentů za rychlý konec sezony nezaplatí svým místem. Zoufale čitelné a neefektivní přesilovkové schéma musí být nahrazeno a minimálně na něm by v Chicagu měl zapracovat někdo nový. Quenneville má sice po ruce své lidi a ze změny diktované shora nebude mít radost, možná právě přátelské vztahy v trenérském štábu ale mohou působit jako klapky na očích. Do zákulisí nevidíme a sebelepší trenér asi z průměrného hokejisty hvězdu neudělá, nicméně zlepšení při hře v početní výhodně po změně volá vskutku hlasitě.

Do hráčského kádru lze jinak v Chicagu zasahovat velmi těžko. Zklamané fanoušky a zástupy kritické veřejnosti by nejspíš několik větších výměn uklidnilo, jenže podmínky nevyměnitelnosti Bowmanovi poněkud svazují ruce, i kdyby chtěl do sestavy říznout – a to není vůbec jisté. Výška platového stropu se příliš nemění a nová smlouva pro Artemiho Panarina, jenž si polepšil na 6 milionů dolarů ročně (plus navíc bonusy z letošního kontraktu), z něho ukousne ještě víc. Přestupy motivované snahou ušetřit Chicagu logicky v minulosti moc dobrého nepřinesly (naposledy Teräväinen s Bickellem do Caroliny a Sharp s Johnsem do Dallasu) a očekávat posilnění kádru je tak v těchto podmínkách složité. Do všeho navíc zasáhne rozšiřovací draft…

Přesto musí být změny na pořadu dne také mezi hráči, mdlé vystoupení v 1. kole proti Nashvillu nemůže zůstat bez odezvy. Jak již bylo několikrát zmíněno na těchto stránkách, juniorský draft se letos odehraje v chicagském United Center a Blackhawks v současnosti nejsou týmem, který by si podobou příležitost nechal z propagačních a marketingových důvodů ujít (v tomto duchu je vhodné připomenout, že pouhá dvě utkání v playoff na domácím ledě jsou nepochybně velkou ztrátou také z finančního hlediska). V závislosti na výsledku série mezi Washingtonem a Torontem bude mít Chicago v 1. kole volbu z 22. nebo 23. příčky a dá se očekávat, že se zkusí posunout výše, případně získat další volbu.

Brankář Corey Crawford má smlouvu s platem 6 milionů dolarů ještě na tři sezony. Před operací slepého střeva byl v lepší formě, i tak ale letos patřil mezi nejmenší problémy v sestavě Hawks. Scott Darling prokázal, že si zaslouží větší prostor, za několik týdnů bude volným hráčem bez omezení a dvojku Crawfordovi už dělat nebude. Pokud by v Chicagu vsadili na Darlinga a Crawforda vyměnili, co to Blackhawks přinese? Úsporu, i když asi menší než by se na první pohled zdálo. Darling měl smlouvu s platem pouhých 588 tisíc ročně, v součtu jeho případného nového platu a gáže jeho nového náhradníka se oproti Crawfordovi ušetří třeba jen dva miliony. Stojí to za riziko, že Darling nezvládne úlohu jedničky, že si neudrží výkonnost po celou sezonu? Na trhu bude navíc několik dalších kvalitních gólmanů, kteří sice nemají také úspěchy jako Crawford, ale jeho hodnotu v případné výměně sníží (nehledě na to, že rodák z Montréalu má situaci pod kontrolou a přestup do Calgary či Winnipegu může – údajně znovu – odmítnout).

Podobně omezené možnosti má Bowman také v obraně. Brent Seabrook drží smlouvu s platem 6,875 milionu dolarů až do roku 2024 a přestože se ozývá dost hlasů, které by si dokázaly představit jeho odchod, nezdá se, že by byl na pořadu dne. Jisté místo má Duncan Keith, dlouholetá smlouva s platem 5,538 milionu dolarů není pro Chicago nejpalčivějším problémem ani v případě, že se mu nevyhne ztráta formy. Niklas Hjalmarsson bere 4,1 milionu a stejně jako v případě Keitha, levnější a zároveň přijatelnou náhradu Chicago nyní nemá a těžko sežene. Johnny Oduya a Brian Campbell proti Nashvillu nestačili, jejich druhé angažmá v Chicagu by mělo být u konce, ale s minimálním platem by se v týmu mohli udržet stejně jako Michal Rozsíval. Cesta za úspěchem však vede jinou cestou.

Michal Kempný sice ve své první zámořské sezoně nezářil, měl by ale pokračovat. Zbývající dvě místa by za stávajících okolností obsadili Trevor Van Riemsdyk a Gustav Forsling, oba mají jistě schopnosti na to, aby hráli v NHL nějakou roli. Jenže… Van Riemsdyk může být nejlákavější možností pro nový klub z Las Vegas a mladý Forsling měl během své nováčkovské sezony větší starosti než Kempný. Výhodou obou zmíněných, Forslinga i Kempného, nicméně je, že se umí prosadit v přesilovce. Změna v jejím schématu je jedna věc, Keith ale v početní výhodě nikdy nezaujal a sázet pouze na Seabrooka není ideálním řešením. Odchod Campbella, Oduyi, Van Riemsdyka a/nebo Forslinga či Kempného poptávku po větším zásahu neuspokojí, nakonec je to ale zřejmě nejlepší z reálných scénářů.

Poměrně větší prostor pro změny je z principu v útoku, kde je na soupisce k dispozici tucet míst. Jonathan Toews rozhodně nepředvádí výkony odpovídající jeho štědrému platu 10,5 milionu, jeho odchod ale není na pořadu dne. Artemi Panarin ani ve svém druhém zámořském playoff nepřesvědčil a přestože může být dokonalým symbolem sestavy, která uspěje v základní části jen proto, aby brzy zamířila z playoff na dovolenou (potažmo na mistrovství světa), není snadné si jeho výměnu představit. Ve dvojici s Patrickem Kanem si rozumí náramně, byla by škoda se o ni připravit, byť je Panarin jeden z mála hráčů Hawks, který má hodnotu. Nad rolí Artema Anisimova panují neshody, plat 4,55 milionu dolarů není pro hráče jeho kvalit vysoký a souhra s produktivními křídly funguje (v základní části) výborně, jenže na vhazování má smutnou úspěšnost a tradičně se objevují otazníky nad jeho vůlí a bojovností.

Kromě Anisimova jsou ale v sestavě dva hráči, kteří se o místo musí bát ještě víc – nováček Nick Schmaltz a švédský obranář Marcus Krüger. Letošní sezonu nezačal Schmaltz v Chicagu příliš dobře, po návratu z farmy ale zaujal, v útoku s Toewsem a Pánikem se mu dařilo. Na hokejistu, který je v NHL prvním rokem, si nevedl zle, dá se očekávat, že jeho výkonnost půjde ještě nahoru. Jenže jeho největší předností je šikovnost a přehled ve chvíli, kdy má na ledě čas a prostor, a pro takového útočníka nemají Blackhawks v současné chvíli úplně roli. I kdyby Anisimov zmizel ze středu druhého útoku, Schmaltz zde nezapadl. Jeho místo je tak jako tak na křídle a protože pravá strana se zdá být jistá, jediná logická pozice je vlevo u Toewse nebo ve třetí pětce. Řekněme, že se Bowman bude v létě snažit získat k Toewsovi zkušenějšího hráče (v rámci finančních možností), někoho, s kým by chicagský kapitán mohl vytvořit stálou a snad i produktivní dvojici, ať už bude napravo libovolný ze slovenské dvojice Pánik/Hossa (první jmenovaný je nicméně momentálně bez smlouvy). Série s Nashvillem navíc ukázala, že Hawks potřebují kolem svých lídrů jiný tým hokejistů druhého sledu: rychlé a důrazné, takové, kteří se nezaleknou soubojů u mantinelu nebo před brankou a zároveň mají dobrý pohyb. Tímto způsobem se během svého krátkého působení v hlavním týmu prezentoval třeba John Hayden. Otázkou zůstává, jaká je Schamltzova hodnota na přestupovém trhu, nehledě na to, že hráč, kterého si Hawks vybrali v 1. kole draftu, hraje na svou nováčkovskou smlouvu s platem necelý 1 milion (bez bonusů).

Marcus Krüger je ostřílený hráč, prověřený mnoha bitvami. Dnes více než kdykoli dřív je ale jasné, že si ho Hawks s platem 3,083 milionu dolarů nemohou dovolit. Krüger může být jednou z variant pro Vegas, ale hodil by se hlavně týmu, který cítí, že má blízko k tomu, aby se vážně ucházel o zisk Stanleyho poháru. Chicago nemůže počítat s velkou návratností, tak jako třeba Bolland, Versteeg nebo Shaw před ním, i Krüger bude jednou z obětí vyčerpaného rozpočtu.

Jak již bylo zmíněno výše, situace na pravém křídle se zdá být daná. Richard Pánik sice nemá smlouvu a může se těšit na vyšší plat než aktuálních 875 tisíc, měl by ale pokračovat. Marián Hossa přes svůj pokročilý věk odehrál dobrou sezonu, výměna se ho s ohledem na složitou smlouvu netýká. Výměna Patricka Kanea by byla šokem a Ryan Hartman během své první sezony nastřílel 19 branek, stěhovat by se měl jen, kdyby Hawks mohli vydatně posílit někde jinde (na levém křídle první formace?). Odchod Krügera sám o sobě nic nevyřeší, jen pomůže klubu dýchat pod platovým stropem. Změna na postu středního útočníka ale může být výraznější, pokud by Hawks pustili Anisimova. A situaci kolem Schmaltze či Hartmana určí jejich ohodnocení u konkurentů…

Z vlastních zdrojů Blackhawks zázraky čekat nemohou, juniorský fantom Alex DeBrincat není záchrance, který otočí kolem dějin zpátky na cestu k titulu. Na farmě v Rockfordu je několik hráčů, kteří by mohli fungovat na hraně hlavního týmu (Hinostroza, Motte, Gustafsson, výhledově možná Baun nebo Norell) a to samé je v juniorských soutěžích. Nová krev musí přijít zvenku, GM Bowman však postrádá trumfy, které by za ni mohl vytasit. Výrazný řez do sestavy se tak nedá s jistotou očekávat a možná ani není nutný, byť snaha o výměnu Crawforda, Seabrooka či Anisimova určitě je na pořadu dne. Zatřást se sestavou je na místě, současné složení nefunguje a úspěchy nepřinese. Výměna menších součástek možná nebude stačit, jenže výměna velkých je komplikovaná a s nejistými výsledky. Pokud GM Bowman neprokáže chytrost a odvahu, klubu reálně hrozí pád do průměru. Až čas však ukáže, zda-li (by) bylo chytré a odvážené převrátit sestavu naruby anebo naopak udržet nervy na uzdě a jen obrousit její hrany.

Crawford vs. Darling, draft pro Vegas, vstupní draft, platový strop, to vše ještě několikrát zamíchá karty než se ukáže, jakou cestou se Blackhawks vydají. GM Bowman si musí odpovědět na obvyklou otázku neúspěšných: kdo je součástí problému a kdo je součástí řešení? A to vše ve chvíli, kdy si nemůže být jistý tím, do které skupiny patří on sám. A nám mezitím nezbývá nic jiného než spekulovat, zda-li je silné jádro (včetně Quennevilla), které nám přineslo tolik radosti a slávy v uplynulých letech, vyhořelé anebo jen slabě doplněné nedostatečnými náhradními díly.